Roman Horák

Čus, já jsem Roman.
Hudebně založenej jsem už asi od přírody. Na moji rodinu sedí “Co Čech, to muzikant”. Táta hrával na kytaru a akordeon, máma na housle - zpívalo se u nás o sto šest. Už od základky nastoupil můj strejda Tomáš a začal mě tak nějak hudebně “vzdělávat”. Pořád jsem k němu chodil, s prázdnejma kazetama ať mi nahraje nový písničky. Tenkrát to nejvíc bylo starý J.A.R., Monkey Business a Chaozz, který mě v pozdější době hodně táhli k rapu.
Potom začal Tomáš hrát na basu v Třebechovický kapele Jablečné pyré, a když to šlo, tak jsem na koncerty jezdil s ním jako “bedňák”. Tam mě nadchlo živý vystupování a od tý doby jsem začal zkoušet nástroje.. Poprvý jsem si sáhnul na basu..
Tou dobou byl dost v módě beat box... a jelikož mi to celkem šlo, tak žádnej mikrofon, ať to bylo kdekoli, přede mnou nebyl v bezpečí. Když byl konec základky, koupil jsem si za těžce vydřený peníze kytaru, na kterou mi to opravdu moc nešlo, ať jsem cvičil jak jsem chtěl. Asi proto jsem se potom pustil do rapu. Rapovaní mě drželo dost dlouhou dobu, až vyústilo v projekt pod názvem H.Z.M. to jsem byl já sliz Cart Jonáš Čumrik  alias Johnny Machete a Tomáš Plíšek aka Sweet. Bohužel jsem s klukama vytvořil jen jednu skladbu, a po vyhraný soutěži na Hip Hop jamu jsem to seskupení opustil. Ještě nějakou dobu jsem se rapu věnoval sám, než jsem usoudil, že  holej rap je pro mě už ne úplně záživnej.

Chtěl jsem dělat něco jiného “experimentalního”. Ne se na rap vykašlat, ale nějak to promíchat.. Po delší nečinnosti se naskytla jedna příležitost v kapele Burani (kde jsem hrál perkuse a druhý zpěv) jenomže ta, z mého pohledu, vyšuměla do ztracena, jak se to občas začínajícím kapelám stává. S Tomášem jsme pak dlouhou dobu po tom mluvili stále o tom, že bychom rádi dali dokupy zase nějakou kapelu, ale nebylo s kým, Když v tom, se naproti ne nastěhoval Honza Švorc. Po seznámení s novým sousedem, jsem k němu zašel na seznamovací pivko, jak jinak.. Koukám na zeď, a říkám “Ty v..e, ty máš kytaru? Hraješ?" Odpověď byla "Jo ale na bicí" , což byla ta nejlepší zpráva za dlouhou dobu. Měl doma i obyčejnou basu. Hned mi ji dal do ruky se slovy “Cvič.. Budem hrát”. Netrvalo dlouho a už jsme ve zkušebně tejrali první nápady nový kapely Pan Dax - já na basu, Tomáš na kytaru a Honza za škopkama.
Když byly v podstatě hotový tři instrumentální skladby, uvědomili jsme si, že už by to už chtělo zpěv. No dopadlo to tak, že jsme naverbovali basáka Pepu Havla a tím že vokál obstarám já. Tadá!!! A Pan Dax byl kompletní. Okamžitě mě nadchlo to, jak jsme si všichni sedli. I když jsme každej dost jinej, co se preferovanejch žánrů týče, nikdy neni problém to dát dokupy. Tohleto “fůzování” směrů mě fakt hodně baví.
Po prvních pár malejch koncertech jsem uvěřil tomu, že to baví mě i posluchače. Mícháme rock, ska, reggae, hip-hop ale třeba i prvky metalu se dají v naší hudbě cítit.
Pan Dax je pro mě dost zásadní počin. Je to prostě takovej super pocit dělat v tý muzice co chceš, s lidma co jsou skvělí muzikanti otevřený tomu co chceš a na oplátku chtěj vlastně jen to samý od tebe.
Nemyslím že by se z nás někdy stali profíci, ale kdyby nám někdo nabídnul hraní na nějaký velký akci myslím, že bychom tam s tím asi zvládli pořádně zahejbat. Budu doufat! Dax4ever!!

Zpěv, klení a tlučhubení

Tomáš Bořek

Ahoj, jmenuju se Tomáš Bořek a povyprávím svůj příběh s tóny. S muzikou jsem začal už v první třídě, po vzoru svých starších sester Radky a Káji, a na přání svých rodičů, kteří byli amatérští divadelníci, ochotníci, kde k muzice a zpívání neměli daleko. Začalo to piánem, první a druhá třída pod vedením učitelky Puklové. Pro mě strašný utrpení zvládat číst zároveň dva notové zápisy (jeden pro pravou a druhý pro levou ruku). Tak jsem byl vzat na milost a přestoupil na zobcovou flétnu, takže pohoda a dva roky pískání na píšťalku. Pak, vzhledem k mým rtům, si mě všiml pan učitel Vostruha (lampasák v uniformě) a přestoupil jsem na trumpetu křídlovku, no a ještě potom na baryton se kterým jsem působil i v dechovém orchestru Lidové školy umění Na Kopečku. Kolíne, Kolíne stojíš v pěkné... atd. Současně tou dobou jsem začal objevovat svět big beatu v audio oddělení Městské knihovny,kde jsem z gramodesek hltal rytmy například ZZ Top, Deep Purple ale českých kapel jako Citron, Tango a Pražský Výběr, který mě oslovil asi nejvíc a já začal tajně snít o hře na kytaru. Po základce (a sametové revoluci) mě na intru potkalo těch šest strun, takže to začalo trampskýma písničkama s vychovatelem Němečkem v kytarovým kroužku. A potom to kouzlo, když jsme tam s Michalem Hápem zapnuli elektrický kombo a začali hrát na elektrickou kytaru, což mě úplně pohltilo a já si pořídil první elektriku Jolana Diamant. To jsme pak v Třebechovicích začali kout punkový pikle - já (kytara), Klícha (zpěv), Šurym (bicí), Pitroš (basa) - a měli první punkovou kapelu A.L.V. Aby Lidi Věděli (nebo Viděli?hmmm). Mimochodem jsme se s A.L.V. zúčastnili nějaké soutěže amatérských kapel v Šimkových sadech v HK, kde nás naprosto potopil pan porotce Petr Janda (Olympic). Mimochodem tuto soutěž po zásluze vyhrála také začínající kapela Vyhoukaná Sowa. V letech 1990-1993 se zároveň propojovaly další třebechovický kapely Enola Gay(Černoch, Doleček, Řízek, Dáda Vojtek a Já) a kapela Rychlá Chůze, kde hrál Pitroš (bicí), Míra Černý (kytara), Dáda Vojtek (zpěv), Robert Horák (basa). A.L.V. nemělo dlouhého trvání a s objevováním hradecké scény vznikl soubor Zmrdi, kde v obsazení já (kejtra), Klícha (zpěv), Pitroš (bicí), Mráz (basa) a Litič (kytara s kvákadlem) jsme objevovali možnosti naprosté nespoutané volnosti v tvoření undergroudpunkhardcorové rovině. Po učňáku, s nástupem na civilku a takovým malým osobním vyzráním všech, vznikla kapela Kulturní zážitek, já (kytara/zpěv) Klícha (zpěv) Pitroš (bicí/zpěv) Doleček (basa/zpěv) a natvrdo jsme se nemazlili s hrubými riffy, rytmickými skoky a přisprostlými texty. Prostě punk/HC od plic. Po pár letech hraní Kulturního zážitku došlo k vyhoření a kapela se rozpadla, ale byly to krásný divoký devadesátky. Pak nastalo období nehraní. Až po nějaké době (začátek milénia) mě oslovil Tonda Hofmann, že oživují Třebechovickou novovlnou legendu Jablečné pyré z 80. let a nemají basáka. Prej "Pojď s námi hrát vždyť je to jako na kytaru akorát o dvě struny míň!" a tak jsem pořídil basu a aparát. Ve složení - Tonda Hofmann (kytara/zpěv), Petr Hofmann (bicí), já (basa), Martin Černý (konferenciér/zpěv/tanec), Hencáč (zpěv/tanec), Bára Doležalová (zpěv/tanec) a v pozdějším čase se přidal i Jirka Rydlo (tanec a zpěv) - jsem prožil parádních divadelno divnohudebních patnáct let, po kterých zůstala tři CD a spousta zážitků z koncertování. Poslední koncert Pyré byl roku 2015. Zároveň během hraní s Pyré, jak dorůstali moji synovci Kuba a Roman, jsem jim dopřával ochutnat ten pocit z muzicírování a doma s nima "blbnul" (Kuba - bicí, Romča - kytara, já - basa, a nebo jsme si to tak ňák prohodili). Roman se pak vydal svou hudební cestou beatboxu. Ještě v období Pyré došlo k jednomu experimentu s klukama Podzimkovýma a Hencáčem, kde se koketovalo s názvem kapely Pan Dax, ale nic z toho nebylo. Další vedlejší projekt během Pyré jsme udělali s bubeníkem Petrem Hofmannem. Akustické Duo Hoboe (on zpěv/kytara a já basa/zpěv) ve kterém oživil svoje písničky ze šuplíku vesměs ska a reagge. Měli jsme jen jedno vystoupení, ale je z něj záznam někde na YouTube. V roce  2012 mě oslovil Vašek Derner (tehdy ředitel hradecké filharmonie),  že nacvičuje takovou netradiční půlnoční mši od Katarzyny Gärtner s názvem Msza beatova a že, by potřeboval basáka. S neznalostí hrát podle notového záznamu jsem do toho šel po hlavě. Hudebně to připomínalo muzikál Vlasy a mělo to hippie atmosféru. Premiéra na Štědrý den v katolickém kostele byla pro místní konzervativní ovečky docela překvapení, ale mělo to ohlas takže za pár dnů na to, jsme s tím měli v evangelickém kostele reprízu a zároveň derniéru (záznam opět na YouTube). Pro mě to byl úžasný nezapomenutelný zážitek. Být součástí takového orchestru,  kde jsou bicí, tři  kytary (na jednu elektriku hrál Míra Potoček ze skupiny Ferat), dechová sekce, smyčcové nástroje, klávesy (Klárka Kopecká nyní Klára Sára), a ženské i mužské sbory a sólisté.


Opět následovala pauza od muzicírování, kterou ukončilo založení skupiny Burani. Partička kamarádů z mládí Klícha (zpěv/řev) já (kejtra/zpěv), Doleček (basa) Řízek (bicí) a synovec Romča, co by perkuse a druhý zpěv. Tahle partička opět rozbalila snůšku tvrdejch punkcorovejch riffů a údernejch rytmů. Zkoušeli jsme asi rok a završili to koncertem s Nátěrovou hmotou. Pak se to rozsypalo na tom, že zpěvák Karel byl občas dost mimo rytmus a trému ladil kořalkou, což vlastně bylo to samé v případě A. L. V a Kulturního zážitku. Takže zase nastalo na nějakou dobu ticho, což se podepsalo na rezavosti strun. Trochu jsem trápil hudební výchovou doma děti. Lukáš zkoušel klávesy, Majda hrála na housle, trampskou kytaru a chvilinku na basu a Zuzka jako jediná absolvovala ZUŠ ve hře na bicí pod vedením učitele Pavla Plašila (nyní hraje u Xindla X) ale je teď na ní, jak s tím naloží. Jelikož v rodině mám hudebně srdečně spřízněnou duši synovce Romana (kapela Burani) tak nás táhla myšlenka dát zase dohromady nějakou kapelu, ale s kým? Hmmm.... starší bardi už byli pasé (rodinný životy a takový to pohodlíčko nic nedělat). Až po novém roce 2023 přišel Roman s tím, že se k nim nastěhoval nový soused Honza Švorc (prý hustej týpek a to taky je) a mimo jiné hraje na bubny. Tak slovo dalo slovo a začali jsme hrát. Roman basa, Honza bicí, já kejtra. Asi po dvou měsících a třech instrumentálkách jsme si řekli: "Hmmmm a kdo bude zpívat?" Roman by se toho díky rapu a beatboxu klidně zhostil, jenže by nedával hru na basu. A já si vzpomněl, že jsem potkal jednou mladýho týpka s basou někde v restauraci na zahrádce, kterej na ukázku jak hraje, mě zasypal dávkou divokejch slapů. Jo Pepa Havel. Tím se kapela vystřelila o tři galaxie nahoru. Pepíno neuvěřitelná bezedná pokladnička nápadů. Dali jsme si jméno Pan Dax již tady zmíněno a to podle místního třebechovického podivína (ale to je na samotný příběh). Víc o historii kapely Pan Dax si přečtěte od kolíků z kapely. Za sebe řeknu jen to, že máme skvělýho frontmena, zpěváka, rapera, básníka a skvělýho tátu Romana. Velmi vnímavého a šikovného volnomyšlenkářského bubeníka, který umí  skvěle zachytit okamžik času přes sklo objektivu Honzu. A nejlepšího basáka na světě Pepu, co sype jednu pecku za druhou jak z rukávu. Je přesnej a kupodivu žánrově s širokým záběrem než prezentoval, že hraje jen death metal. A tak s klukama jen zavřeme oči zaposloucháme se jeden do druhého a tak začínají vznikat naše songy. Děkuji světu za tu možnost dojít až sem.

Kytara a míchání barev

Josef Havel

Hudební začátky:
K hudbě mě přivedl táta. Doma jsme měli skvělou aparaturu a spoustu CD, takže jsem od malička poslouchal hudbu – AC/DC, Queen a další kapely, které mě vtáhly do světa muziky. Později jsem přičichl i k hip-hopu a rapu, hlavně díky skejtové scéně. Na skejtu jsem trávil hodiny denně se sluchátky, poslouchal jsem když  ne punk a metal což pro mě byla vždy priorita tak jsem poslouchal i spoustu hip-hopu a rapu. Koukal jsem na spoustu starých skate videii a podle toho jsem objevoval kapely,které jsem pak poslouchal. Nejzásadnější skate videa byli zero a fallen díky tomu jsem objevil kapely jako např. MOTORHEAD...
Na koncerty a festivaly jsem začal jezdit od 15–16 let  první  koncert si pamatuji ve strojovně v HK punkový vánoce , kde hráli třeba NVU a SPS. Štěpán Málek z NVU byl mým učitelem výtvarné výchovy a hodně mě svým přístupem inspiroval do života. Začal jezdit na festival Pod Parou a posledních 10 let jezdím na Brutal Assault. Živá hudba mě pořád inspiruje a dává energii.
Sportovní minulost:
Skateboardingu jsem se věnoval přes 15 let závodně. Kolem roku 2015 jsem byl průběžně třetí v republice a vyhrál spoustu lokálních závodů v menších městech. Dostal jsem se i na mezinárodní úroveň, například Mistrovství Evropy v Malmö ve Švédsku.
Měl jsem skvělé sponzory Horsefeathers, Swis-Shop a Peace Skateboards a fus1on shoes – kteří mi dávali kompletní vybavení zdarma. Od Horsefeathers oblečení, od Swiss Shopu kompletní skate výbavu a od Peace desky. Nemusel jsem nic řešit a mohl se naplno věnovat skateboardingu. A díky sponzorům a úspěchům jsem se dostal třeba k natáčení reklamy na hru Tony Hawk Shred nebo na kafe Carte noire což byla taky skvělá zkušenost.
Postupem času jsem se však úplně zdravotně odrovnal, zestárnul a musel jsem závodní skateboarding opustit. To mě přivedlo víc k hudbě.
 Díky tomu že jsem si zlomil nohu jsem nechtěl doma jen tak sedět na prdeli tak jsem si koupil baskytaru s začal se na ní pomalu učit .. první riffy jsem se naučil něco od S.O.D a Metallici a šíleně mě to chytlo.
Hudební cesta:
Po skončení aktivního skateboardingového období jsem začal hrát na baskytaru a postupně tvořit vlastní hudbu. Moje první kapela byly Reos (death metal) kde jsme hráli jen chvíli a pak společně s Pan Dax jsem hrál  rok s klukama z La Petite Mort (thrashdeath metal HK) Nakonec jsem se naplno zapojil do Pan Dax, kde mám nejvíc prostoru pro vlastní nápady a tvorbu.
Jak tvořím hudbu:
Většinou vytvořím hlavní riff, melodii sloky a nápad refrénu – základní strukturu písničky. Ve zkušebně pak spolu s kapelou všechny nápady dáme dohromady. Tomáš Bořek má skvělou schopnost vzít moje nápady a posadit je k sobě, myslím že to tvoří originální charakter Pan Dax.
Co poslouchám:
Mám hodně široký hudební záběr – od rock n rollu, metalu, přes hip-hop a rap až k vážné hudbě.
Punk a metal: Motorhead ,The Exploited, Cannibal Corpse, Obituary, Power Trip, Slayer, D.R.I a další.
Rap: Wu-Tang Clan, Big Pun, Big L, Westside Connection, Ice Cube, Onyx.
Český rap se mi nikdy nelíbil a neposlouchal jsem ho.. jediná výjimka bylo pár písní supercrooo, řezníka a Redzeda..
Co od hudby očekávám dál:
Chci hlavně dál hrát, zkoušet a tvořit. To mě baví nejvíc – být ve zkušebně, tvořit nové věci a vidět, jak se nápady mění v hotové skladby. Koncerty jsou bonus, který mě těší, ale nechci z toho dělat velkou kariéru.
Kdyby se však naskytla příležitost zahrát si třeba na Rock for People, rozhodně bych se tomu nebránil. Hlavní je pro mě radost z hudby a společné tvoření s kapelou.
Vždy jsem měl hroznou trému už v dobách skateboardingu jet závody a být někde vidět .. do teď je to pro mě obrovský problém vystoupit před lidmi a vypadat v pohodě, ale pak jsem za to vždycky rád.. prostě aby člověk něco zažil musí vystoupit ze svýho komfortu.
Kdo se bojí sere v síni !

Basa sapík metlo klasa

Jan Švorc

Nazdar. A já jsem Honza. Bubeník tohodle ansamblu .
Moje hudební historie není tak košatá jako u mých souputníků.. Moje hudební začátky znamenají trochu zobcový flétny a pár kytarových akordů, co mě naučil táta, který nám jako dětem hrával. Až do střední jsem hudbu vnímal jako běžnou součást života a nijak ji v sobě nerozvíjel. Nicméně jsem byl ten kluk, co do všeho furt tříská – rytmus se mě tak nějak držel a já se snažil držet jeho.
Na střední škole jsem díky novým kamarádům začal objevovat nový kapely, hudební styly – hudba se stala ústředním tématem naší party a najednou jsme už nechtěli jen poslouchat, ale chtěli jsme tvořit.  V novinách jednou Indián (basa) našel inzerát na parádní Amatky za sedmičku v Turnově – sedli jsme do Škodovky a jeli utratit všechny o prázdninách vydělaný prachy. Domluvili se se školníkem na místnosti ve sklepě - a tak v České Lípě v roce 1999 vznikla kapela Newim (frontman J.L.M. nedávno volně navázal projektem Sám newim). Byli jsme 4 kluci, co hráli písničky inspirované kapelami, které jsme poslouchali. Každý něco jiného – etno, reggae, rap, jazz, funky - KoRn, Doors, RHCP, Led Zeppelin, Green day, Portishead, RATM, a podobně..  Z českých kapel jsme frčeli na -123 min., Buty, Mňáze, a tak nějak nezávislou a alternativní scénu. Prostě všechno, co bylo dobrý … Mimo to jsme furt někde bubnovali bonga a djembe, flákali se po festivalech a tak.. Asi si dovedete představit . To bylo období střední školy.
 Nicméně pak přišla dlooouhá pauza téměř 20ti let, kdy jsem si jen tak brnkal sám na kytaru, pořídil si basovku a cajon, a hraní se scvrklo na takovýto občas s kamarádama.

 No a pak jsem se jednou přestěhoval a na návštěvu přišel soused odnaproti. Povidá: Ahoj já jsem Roman, koukám, že máš kytaru.. Já hraju na basu, strejda má doma bicí a takovou jakoby zkušebnu… No a dál už víte.

 Pan Dax ve mně vzbudil dávné nadšení z tvoření muziky s lidma, se kterýma si rozumim a jde nám o stejnou věc. Hlavně, kluci jsou super muzikanti, a to mě posouvá dál v tom co dělám. Motivuje mě to na sobě makat. Baví nás co děláme, a to mě baví. 

Bicí aparát